Realitní makléř a diskriminace?

Poskytování zprostředkovatelských služeb veřejnosti je posláním realitních kanceláří. Ne každá se svým posláním dokáže „popasovat“ dle představ stále náročnějších klientů. Víme, že pokud se týká členů Asociace, většina spotřebitelů, klientů realitní kanceláře, je obslouženo kvalitně. V případech, kdy se klient necítí spokojen, může svoji nevoli řešit na půdě Asociace.

Ke stížnostem přistupujeme zodpovědně

Dozorčí rada ARK ČR se vždy nestranně snaží vnést jasno do sporu. Přesto, že v první řadě řeší spor z pohledu možného porušení stanov Asociace resp. vnitřních směrnic, snaží se řešit případy v co nejširším kontextu. Tak, aby se případným pochybením v budoucnu mohlo předcházet. Nemůže substituovat soud, ale o vyjasnění situace se pokouší vždy. Jako oporu ke svým verdiktům a názorům využívá jednak letité praxe členů dozorčí rady, jednak si na pomoc bere odborné posudky, názory uznávaných institucí, rozhodnutí nejvyšších soudů apod.

Nemá to vždy úplně jednoduché. Jako příklad může posloužit kauza, která v posledních týdnech víří hladinou českého realitního trhu.

 

Komunikace s Úřadem

Již v září loňského roku, byla Asociace oslovena dopisem z úřadu Veřejné ochránkyně práv, který se týkal otázky podezření na diskriminaci z důvodů státní příslušnosti, resp. z důvodů rasy a etnického původu.

Odpovídali jsme obratem, protože jsme do té doby problém ve smyslu dotazů úřadu nezaznamenali. Za celou existenci totiž Asociace neřešila postih za porušení odstavce 2) Etického kodexu realitního makléře člena Asociace realitních kanceláří České republiky, konkrétně jeho části, která zní „Realitní makléř .... mezi svými klienty nečiní rozdílů z důvodů rasových, náboženských, národnostních, politických či jim podobných.“

Ovšem hned vzápětí (jak načasováno…) na Asociaci přišla stížnost se žádostí o potrestání realitní kancelář z adresy IQ Roma servis, o.s., kdy v rámci na video nahrávané provokace se stěžovatel dokazuje diskriminaci, které se údajně dopustily dvě realitní kanceláře.

 

Asociace kauzu chce řešit

Dozorčí rada ARK ČR obratem - v zajmu objektivity - žádá (jako doporučující podklad pro následné řešení citované stížnosti), stanovisko ombudsmana. Chce znát odpovědi „úřadu“ na následující dotazy:

1) Porušila realitní kancelář, resp. realitní makléřka svým postupem zákon, pokud respektuje požadavek majitele, který sdělí, že nemovitost nepronajme/neprodá osobě či osobám z určité, nějak definované skupiny obyvatel?

2) Porušil zákon majitel pronajímané/prodávané nemovitosti, pokud jako jeden ze svých požadavků týkajících se vymezení obchodních podmínek sdělí zprostředkovateli, že nemovitost nepronajme/neprodá určité osobě či osobám z nějaké definované skupiny obyvatel?

3) Jak má realitní kancelář, resp. realitní makléř postupovat, v případě žádosti majitele, který v rámci svých požadavků dá na vědomí zprostředkovateli, že si nepřeje, aby jeho nemovitý majetek byl nabízen té či oné osobě nebo osobám z nějak předem definované skupiny obyvatel?

5) jedná se o porušování práv, pokud vlastník nemovitého majetku resp. pověřený zprostředkovatel požaduje od potencionálního nájemce sdělit např. tyto údaje:

  • Průměrný měsíční příjem,
  • počet osob, které budou předmět nájmu užívat,
  • jméno manžela (manželky),
  • počet dětí k datu před uzavřením pronájmu,
  • doklad o bezdlužnosti,
  • kontakt na majitele posledního bytu, který měl zájemce pronajatý?

Je smutné, že oficiální písemné odpovědi, ani názoru na rozjitřenou situaci, se nám do dnešního dne od ochránkyně práv nedostalo. Přesto se z médií dozvídáme, že se k problematice čile vyjadřuje.

 

Proč nedostala Asociace odpověď

Není povinností Úřadu odpovědět Asociaci na zaslané otázky. Stejně tak, jako povinností Asociace není „kauzou“ se zabývat. Ale Asociace má zájem do případu vnést jasno. Chce, aby se všechny oprávněné strany cítily být vyslyšeny. Chce umět dát svým členům pokyny, které nebudou v rozporu s právy všech stran problematiky. Proto se ptáme i „úřadu“. Ten však raději volí cestu podpory provokací, cestu vyvolávání mnohdy necitlivé diskuse. Tak takové debaty většinou končí.

 

Přestřelky v médiích

Stačí se podívat do médií a dozvíme se např.:

na webu „ceská-justice.cz“, že: Ombudsmanka testovala hranou provokací realitní kanceláře, Romka podala žalobu za újmu. Zpráva Anny Šabatové pro poslance vychází z její vlastní zprávy o činnosti v posledním čtvrtletí roku 2014, která obsahuje zvláštní oddíl „Nezprostředkování nájemného bydlení Romům“ „Sociální pracovnice nevládní organizace upozornila, že se při hledání bydlení pro své klienty často setkává s tím, že realitní makléři odmítají zprostředkovat nájemní bydlení Romům. Vzhledem k tomu, že tvrzení stěžovatelky by bylo možné ověřit jen obtížně, byla využita deklarovaná spolupráce s Poradnou pro občanství, občanská a lidská práva a její ředitel byl požádán o zprostředkování tzv. situačního testování,“ uvádí se ve zprávě.

Materiál dále popisuje průběh ombudsmanské provokace. „Zaměstnankyně poradny provedly tři testovací hovory, během nichž se vydávaly za zájemkyně o nájemní bydlení,“ píše se ve zprávě doslova. „Ve dvou případech se testující pracovnice představily jako Horvátová, v jednom případě se romská pracovnice představila vlastním jménem. Makléři se poté pracovnic zeptali, zda jsou Romky. Poté co tuto otázku pracovnice zodpověděly kladně, jim makléři sdělili, že požadovanou prohlídku bytu nemohou zprostředkovat, neboť si to majitel bytu nepřeje,“ uvádí ve zprávě ochránkyně Anna Šabatová.

Závěr, který ombudsmanka Anna Šabatová učinila, je jasný: Realitní makléři se dopustili přímé diskriminace a majitelé bytů se dopustili navádění. „Dospěla jsem k závěru, že se realitní makléři dopustili přímé diskriminace, neboť z pohledu antidiskriminačního zákona je právně významné objektivní chování poskytovatele služeb, nikoliv jeho vnitřní pohnutka. V případě, že by tvrzení makléřů ohledně pokynu majitelů bytů bylo pravdivé, dopouštěli by se majitelé diskriminace ve formě navádění. V případě, že zveřejněná nabídka pronájmu nemovitosti, byť ve vlastnictví soukromé osoby, vylučuje příslušníky určitého etnika, dopouští se ten, kdo nabídku činí (vlastník či zprostředkovatel), přímé diskriminace těchto osob v přístupu k bydlení z důvodu etnicity. Realitního makléře jako zprostředkovatele nikterak nevyviňuje, že jednal na základě požadavku vlastníka nemovitosti,“ píše se ve zprávě.

Nebo na webu „novinky.cz“ čteme, že případu realitní makléřky, která čelí soudnímu sporu a stotisícové pokutě poté, co „odmítla“ pronajmout byt romské „agentce provokatérce“, se ujal europoslanec Petr Mach. „Jsem přesvědčen, že vlastnictví zavazuje. Náš byt je náš byt a je naše věc, komu ho pronajmeme. Když se někdo rozhodne nepronajmout byt Romům, sám si ponese následky tím, že přijde o zákazníka,“ uvedl Mach. Podle něj nakonec u soudu zvítězí zdravý rozum. „Neumím si představit soud, který by rozhodl ve prospěch žaloby a uznal majetkovou újmu. Byla-li ta paní skutečně nastrčená provokatérka, tak bylo jejím cílem někoho nachytat. Oběť je v tomto případě paní Nosková,“ řekl Mach. Ombudsman podle něj překračuje své pravomoci. Mach označil takové testování za „estébácké praktiky“.  „Nikde v zákonu o veřejném ochránci práv není, že má najímat agenty provokatéry a vymýšlet umělé kauzy. To, co dělá, je podporování nesnášenlivosti,“ řekl Mach.

V Lidových novinách dokonce i zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček ke kauze uvedl, že v případě Romů nejde o předsudky, ale o zkušenost.

"Je diskriminací to, že řidiči-senioři musí od určitého věku předkládat policii zvláštní potvrzení o zdravotním stavu? Je s nimi bezpochyby z důvodu věku zacházeno méně příznivě než s jinými osobami. Všichni Romové opravdu neničí byty, ale stejně tak všichni senioři nezpůsobují dopravní nehody," argumentuje.

Podle Křečka se lidé bojí ubytovávat Romy za vším prý stojí zkušenosti, které sice nemá podpořené statistikou, ale nebránil by se jí. "Toto negativní očekávání vycházející z obecné zkušenosti mohlo být v konkrétním případě neodůvodněné, ale zkušenost (nikoliv předsudek!) prostě nelze z chování jednotlivců, ale například ani obcí, vyloučit," uvedl Křeček v LN.

"Náprava ovšem není v arogantním přehlížení nebo popírání zkušenosti tisíců spoluobčanů, ale v nahrazení této zkušenosti zkušeností jinou. O což se musí postarat především sami Romové," dodal Křeček.

Je vůbec možné vyslovit nějaké resumé?

Zdá se, že si budeme muset počkat, na rozhodnutí soudů. A možná, že kauza dojde až do Štrasburku. Podle antidiskriminačního zákona je diskriminací každé jednání, které porušuje rovnost pohlaví, etnika, národnosti, rasy, víry, zdravotního postižení, sexuální orientace nebo světového názoru mimo jiné v „přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování“. 
Právo na majetek je však jedním ze základních lidských práv, chráněným drtivou většinou států.

Jan Borůvka

Zdroj ARKČR